Včera jsme byli poprvé v psí školce, respektive jsme nejdříve měli individuální hodinu a musím říct, že jsem byla velmi spokojena (a myslím, že i Trixinka byla ze své trenérky velmi nadšena). Dostali jsme rady na co se zaměřit, jak správně cvičit a naučili jsme se super hry. Metoda, jakou jí budeme učit je čistě pozitivní, to znamená bez jakýchkoli trestů, okřikování a jiných neduhů. Cílem je, aby se sama naučila přemýšlet, jaké chování jí přináší výhodu (tedy dobroty :) )
Do příště máme trénovat přivolání, sedni-lehni (hlavně nezapomínat na uvolňovací povel!), získávání pozornosti, toleranci doteků (odtáhnutí za kšírky) a podobné věci. Myslím, že máme co dělat, ale jak nás, tak Trixíče to moc baví (co si budeme namlouvat, pro takovou spoustu ňaměk bych se i já stavěla klidně na hlavu :) ). Další hodinu máme opět za týden (ještě individuální) a pak zkusíme už "klasickou školku", kde bude více štěňátek. Jen si nejsem jistá, zda to budeme zvládat. Nějak si nedokážu představit, že Trixie bude vnímat nás, když okolo budou jiní pejsci, ale uvidíme, třeba nás překvapí :)
Trochu z jiného soudku...začínají nám padat zoubky. Zatím jsem žádný nenašla (předpokládám, že ten náš žrout je všechny spolyká), ale mám aspoň fotku "obnažené" dásně. Upřímně se docela těším, až jí ty jehličky vypadávají, mít každou chvilku díru v ponožce (ještě když jste si ani nestihli pořídit šití) je docela nepříjemné :).
A abych jí pořád jen nechválila, minulým postem jsem asi něco zakřikla. Dnes, když jsem se vrátila z práce, mě pořádně zabolelo srdíčko. Ten malý ďábel ukousal roh skříně, otevřel si jí a vyžral mi jazyk z trekových bot. Opravdu nechápu, proč si pořád vybírá mé věci. Hned vedle měl Honza staré sportovní tenisky, u kterých by asi nikoho moc nemrzelo, že jsou zničené. Obě boty byly kožené, ale je jasné, že ta novější a dražší musela chutnat lépe. Teď jen doufám, že to půjde nějak opravit a našít tam jazyk nový. Nemáte s tím někdo zkušenost? Skříň budeme muset asi zapilovat a něčím natřít, ještě že máme tak šikovného páníčka. :)
Do příště máme trénovat přivolání, sedni-lehni (hlavně nezapomínat na uvolňovací povel!), získávání pozornosti, toleranci doteků (odtáhnutí za kšírky) a podobné věci. Myslím, že máme co dělat, ale jak nás, tak Trixíče to moc baví (co si budeme namlouvat, pro takovou spoustu ňaměk bych se i já stavěla klidně na hlavu :) ). Další hodinu máme opět za týden (ještě individuální) a pak zkusíme už "klasickou školku", kde bude více štěňátek. Jen si nejsem jistá, zda to budeme zvládat. Nějak si nedokážu představit, že Trixie bude vnímat nás, když okolo budou jiní pejsci, ale uvidíme, třeba nás překvapí :)
 |
| Takhle jsme spinkali po tréninku. |
Trochu z jiného soudku...začínají nám padat zoubky. Zatím jsem žádný nenašla (předpokládám, že ten náš žrout je všechny spolyká), ale mám aspoň fotku "obnažené" dásně. Upřímně se docela těším, až jí ty jehličky vypadávají, mít každou chvilku díru v ponožce (ještě když jste si ani nestihli pořídit šití) je docela nepříjemné :).
Žádné komentáře:
Okomentovat