Konečně jí máme doma!

Před dovezením Trixie bylo samozřejmě nutné nakoupit vše potřebné, aby u nás nic nepostrádala po odloučení od maminky. Co vše, ale takové malé štěňátko bude potřebovat? Základem bude určitě pelíšek, na začátek určitě postačí krabice od banánů či něco podobného (mimochodem mi jí máme doteď). Jednak nemá smysl hned kupovat drahý pelíšek, aniž bychom věděli jak bude pejsek jednou velký a hlavně mu asi těžko vysvětlíte, že byl moc drahý na to, aby ho rozkousal :)

Pak samozřejmě následoval nákup misek (opravdu doporučuji ty, které mají zespoda gumu, pejsek je pak nebude nahánět po celé kuchyni) a hraček (štěňátko rozkouše skoro vše, takže hračky nesmí obsahovat žádné malé části, které by mohlo spolknout), vodítko a obojek. Granule jsme zatím nekupovali, od chovatelky jsme měli slíbený pytel granulí, které byla zvyklá jíst. Byla to značka Arion, prý novinka na trhu. Ale u nás tu nebyla k sehnání, takže jsme pak přešli na klasický ProPlan pro štěňata.

3468 g

V den D jsem nemohla dospat, ale kdo by taky mohl. Kdyby bylo na mě, vyjela bych už v šest ráno :) U paní chovatelky proběhlo vše v pořádku a my si mohli toho malého raubíře odvést domů. Trochu jsme se báli jak ponese prvotní odloučení a cestu autem (zatím prý vždy zvracela). Nakonec jsme ale vše zvládli bez jakékoli nehody a i první noc byla relativně klidná. Žádný noční nářek se nekonal, jen občasná snaha dostat se do postele, ale na to BYLA ještě moc malá.

Protože jsme se rozhodli cvičit s klikrem, začali jsme ho používat hned od začátku. Na jméno si, myslím, zvykla rychle (i když teď o tom začínám občas pochybovat, venku na jméno skoro vůbec nereaguje) a to že klik = mňamka pochopila téměř okamžitě.

To mi rve z ruky foťák :)

Jako první jsme samozřejmě zkoušeli sedni, které momentálně zvládá skoro na jedničku. S lehni máme trochu problém, ale reaguje alespoň na gesta, slovní povely ještě tolik nevnímá. Problém ale stále zůstává poslouchání venku, zejména co se týče přivolání. Venku reaguje jedině, když v okolí nejsou žádní další lidé či zvířata. Takže i obyčejné přivolání začíná být docela problém. K tomu se ještě přidala záliba ve válení se v těch "nejvoňavějších" věcech a obranářské zákroky proti našim nohám. Samozřejmě jsme měli v plánu hned od začátku chodit do psí školky, ale měli jsme menší úraz (o tom zase jindy) a vše se nám trochu posunulo. Ale teď už můžeme konečně začít. Zítra nás čeká první hodina výcviku tady. Do této školky, chodila i Honzova maminka s Eníšem a máme na ní jen pozitivní reference, tak snad se osvědčí i nám. O tom, jak to šlo, vás budeme informovat!!