Hrátky s Eníšem

Každý pejsek potřebuje kamarády, tím naším "nejlepším" je fenka rodičů Honzy Enie. Začátky "přátelství" byly sice trochu pomalejší, ale teď ty dvě od sebe nemůžeme odtrhnout. Enie vždy byla dost klidný pejsek, i jako štěňátko si skoro nechtěla hrát, jen seděla, koukala a nehnula se od nás na krok. Její první setkání s Trixie se jí moc nelíbilo (hlavně její útočné výpady) a tak po ní trochu zle vyjela. Od paničky dostala vynadáno a to způsobilo, že se pak Trixinky skoro bála (respektive toho, aby zase něco neprovedla a nedostala opět vyhubováno). S přehledem jí pak ignorovala a dělala, že jí vůbec nevidí. K tomu přidávala útrpný výraz "zachraňte mě".

                                                                           Ignorování

                    Když jsme je nechali v bytě a šli na balkon, Enie se přilepila na sklo, aby od ní byla co nejdál.

O to větší bylo naše překvapení, když spolu jednou (asi po měsíci) na zahradě začaly zničehonic zběsile lítat a nebyly k zastavení.

A od té doby jsou k nezastavení. Podle toho bohužel vypadají i fotky :) To naše číslo rve Eníše za vousy, ocas a uši, provádí proti ní zběsilé výpady a snaží se jí zalehnout. Enie už si ale nenechá nic líbit a také jí dává pořádně na frak.

A ještě jedno video z dneška, holkám bylo už hrozné vedro po hodině lítání :)