ZOO Praha

V neděli jsme vyrazili konečně do ZOO. Musím přiznat, že jsem se nejdřív obávala Trixinčiny reakce (a s ohledem na to, že  v pátek začala poprvé hárat i na reakce zviřátek :)), ale vše dopadlo nad očekávání dobře. Ke konci Trix nedočkavě vyhlížela další výběhy, vždy se nacpala dopředu a hledala, co tam je. Bylo opravdu úžasné pozorovat její nadšení.

Jako první jsme se seznamovali s tučňáky. Trix nejdřív vůbec nechápala, proč stojíme u skla, ale ve chvíli, kdy jeden tučňák proplaval kolem jí to bylo hned jasné. A reakce? Přední nožky na skle a zběsilé hrabání, tak moc za ním chtěla.

Domácí pomocníček

Co víc si přát, než aby se našel někdo, kdo vždy bude ochotně pomáhat v domácnosti. My ho našli!!!. Jediný problém je, že občas nedokáže odhadnout, co je ještě úklid a co už soustavné ničení.

I. skládání ponožek

Pomaličku, aby si panička nevšimla, že je žužlám.

Vzpomínka na naháče

Tak jsem tak náhodou, při projíždění fotek v telefonu, narazila na pár, už skoro zapomenutých, fotech, kde si Trixie hrála tak trochu na naháče :) Je to už sice dávno, ale v tuhle chvíli asi stejně nic zajímavějšího neděláme :). A jak k tomu Trix přišla? Jednoho krásného dne (zrovna jsme měli dva měsíce), jedna krásná rex cornishka utajené identity nesnesla, že jí doma čmucháme (a očuchávání kočičího tunelu byl vrchol!!!) a dala nám to velmi jasně najevo :). Nakonec z toho byl zánět tukového tělesa (boule jako hrom). Takže nás pan doktor hezky vyholil (nepřejte si vidět můj obličej, když bral do ruky strojek), dal antibiotika, mastičku a vše se krásně zahojilo.

Hrátky s želvou

Konečně se dostávám ke slíbenému příspěvku s želvou :). Sisinu (ale je to kluk), jsem si pořizovala ještě na základce za opravdu velmi těžce našetřené peníze. V současné době je ale ještě u rodičů, zatím jí (ho?) nemáme kam dát, ale na všem se pracuje a tak by časem mělo terárium zaujímat čestné místo nad Trixinčinou klecí.

Nejdřív trochu nejistého okukování